Zveřejňujeme třetí ze série rozhovorů o Papírenském parku v Plzni

Série rozhovorů byla připravena u příležitosti prezentace návrhu studie Papírenského parku, která se bude konat 12. října od 17 hod v Café Papírna. Rozhovor s Ing. Janou Kolářovou, bývalou zaměstnankyní papíren a později pracovnicí Odboru životního prostředí na městské části Slovany.

Rozhovor s Ing. Janou Kolářovou, bývalou zaměstnankyní papíren a později pracovnicí Odboru životního prostředí na městské části Slovany

 Jaký máte vztah k Papírenskému parku?

Přišla jsem do papírny v roce 1982 a o dva roky později jsem dokonce i začala bydlet v domě naproti. Takže já se na Papírenský park dívám čtyřicet let každý večer. Když jdu spát, tak mi do oken svítí hořejší světla komína, k Papírenského parku mám velmi vřelý vztah. Kdysi dávno, v rámci pracovních sobot, jsme dokonce museli natírat ploty, zbytky modré barvy, co tam do dneška jsou, ještě upomínají na naše snažení. Pracovala jsem jako technolog papírenské výroby, když papírna skončila, tak jsem začala pracovat na Odboru životního prostředí na veřejné městské zeleni na Slovanech. V této pozici jsem měla zpočátku co do činění s částí parku, která je veřejně přístupná a spadá pod Správu veřejného statku města Plzně.

Co víte k historii Papírenského parku?

Co já si pamatuji, tak tam byla vždy zahradnická parta, která dělala, co měla. Shrabovalo se listí, prořezávaly se stromy. Park byl založený v druhé polovině 19. století jako zahrada, z té doby tam zůstaly dva stromy liliovníku tulipánokvětého, blízko nich bylo tehdy volejbalového hřiště.  Nevím, zda tam dneska ještě jsou. O park se po desetiletí nikdo nestaral, takže mnoho stromů utrpělo škody, ať už to bylo vývraty po bouřkách nebo z jiných důvodů. Takže mě velmi potěšilo, když na podzim začala Správa veřejného statku park kultivovat. Mnoho Slovanských z této části byli původně papírenští pracovníci. Když se potkáme a díváme se do parku, tak pozitivně kvitujeme, že se park probral, že už to není taková hrůza, jaká to kdysi bývala, když se o to „staral“ soukromý majitel. Pamatuji si, že někdy v polovině devadesátých let, když se papírna dostala do soukromých rukou, měl tehdejší nový majitel mediální výstup, ve kterém zmínil své plány s Papírenským parkem. Zaznělo tam, že se zcela určitě park zpřístupní veřejnosti, udělají se cesty s místy pro odpočinek, vyčistí se jezírko. Mimochodem, tam se občas pořád zdržují i kachny. V té době v Habrové ulici ještě stavěly autobusy ČSAD, byl tam obrovský provoz. A vždy tam lidi postávali, kdyby byl park otevřený, určitě by tam chodili.

Jaká je vaše ideální vize pro budoucí park? Jak by park měl vypadat?

Zklidnit a zpřístupnit, dbát na přístupnost a upravené cesty s odpočinkovými prvky. Slovany jsou staré sídliště, je tady hodně starých lidí, takže by tu měly být pozvolné schody, je třeba pamatovat na to, že je zde mnoho lidí s berlemi, kteří si rádi někde sednou na kus řeči. Hned vedle se nachází domov pro nemocné s Alzheimerem, takže pokud by pacienti chtěli jít někam na procházku, tak tam si taky můžou sednout. Park musí být zkrátka dobře přístupný, aby se tam dostali třeba i lidé s invalidním vozíkem. Bylo by dobré doplnit nějaké jednoduché tělocvičné prvky pro dospělé, určitě tedy i něco pro malé děti. Netvrdím, že velké hřiště, to v žádném případě, ale drobné prvky ano. Nepřijde mi, že by bylo nutné tam mít přístup pro kola, když kolem vede cyklostezka, takže opravdu jenom na procházky.

Nabízí se otázka, jaká tam bude frekvence návštěvníků, jestli by se tam neuživil někde nějaký stánek? Dneska jsou takoví ti pojízdní hoši s kávou. To si myslím, že by šlo a přístup by tam byl. Jak já pamatuji, býval z rohu Habrové a Zahradní sjezd dolů k jídelně. Dnes je zarostlý, ale i tudy by se dalo projet, takže by se celý areál nemusel objíždět. Trošku nešťastné je, že v té dnes přístupné části parku je i v létě zima, takže pár otužilců si tam občas přijde hrát na to jediné pískoviště, které tam je.

Vnímáte, že by zde ještě mohl být nějaký jiný konflikt? Na co byste upozornila? Na co si dát pozor při navrhování parku?

Myslím, že lidi budou rádi, když se park otevře, ještě pořád zůstal u místních v povědomí. Byl to Papírenský park, to je prostě pojem, jako je pojem park na Homolce. Plzeňák ví, kde ho hledat, a ví, k čemu se vztahuje, že tady fungovala Papírna, která byla fakt úžasná.

Ještě vás k tomu něco napadne? Máte s Papírenským parkem spojenou nějakou vzpomínku?

V parku rostly houby, naprosto vážně. Můj muž byl fanatik na houby, perfektně je znal. V papírně se tradovalo, že manžel tam má pánvičku, máslo, cibulku a vejce, protože popadne nůž a košíček, vyrazí do Papírenského parku a má o oběd postaráno. A opravdu, vždy se s něčím vrátil. Ve chvíli, kdy naznal, že už houby rostou, vyrazil a vždycky něco přinesl, miloval houby, nikdy se mu nepřejedly. Ještě mám vzpomínku na liliovník tulipánokvětý, ten byl hned vedle bývalého volejbalového hřiště Bylo v těch místech, kde je dneska plot, který odděluje přístupnou část od té soukromé. Tam byla budka, taková ta stavební buňka. Když se na ni vylezlo, tak se daly trhat květy liliovníku tulipánokvětého.